5 chyb v chovu kočičích jedináčků
Mylná představa, že jsou kočky naprosté samotářky, je bohužel stále velmi rozšířená. Ve skutečnosti je většina sametových tlapek velmi společenská a ráda se stýká s jinými kočkami. Sepsali jsme pro vás pět mylných představ o chovu koček – jedináčků.
1. Kočky jsou jasné samotářky
Je pravda, že mnoho druhů volně žijících koček, jako je například serval nebo ocelot, jsou opravdu samotářská zvířata. Dokonce i kočka plavá – přímý předek našich sametových tlapek – žije převážně samotářsky.
Naše domestikované kočky zdědily po svých předcích mnohé. Přesto dnes žijí zcela jinak než zvířata ve volné přírodě. Nejlepším příkladem je vztah s páníčkem. Většina chlupatých přátel miluje pravidelné mazlení se „svým“ člověkem. To se o jejich divokých příbuzných říct nedá. Člověk však nemůže nahradit socializaci s jinými kočkami. Umožnění sociálního kontaktu proto není bonusem, patří k základním pilířům chovu – stejně jako pravidelné krmení a výměna steliva.
Kontakt s jinými kočkami by se však neměl stát (dobře míněným) nutkáním. Občas se vyskytnou jedinci, kteří mají tendenci se kontaktu s jinými kočkami vyhýbat. A i velmi společenská kočka potřebuje čas od času klid. Z toho důvodu musíte mazlíčkovi vždy zajistit vhodná útočiště – například škrabadla a odpočívadla. Koneckonců kočka domácí není typické „smečkové zvíře“.
2. Koťata se více upnou na člověka, pokud je adoptujete individuálně
Pro milovníky koček je kotě možná tím nejroztomilejším stvořením. Rozhodnutí pořídit si malého tygříka proto může přijít opravdu rychle. Mnoho lidí si adoptuje jedno kotě, protože věří, že pak bude přítulnější. Opak je však pravdou. Pokud mladé kočky brzy osamějí, mohou se u nich objevit vážné problémy, všímat si můžete také divného chování kočky. V případě, že koťata opustí matku ve věku osmi až dvanácti týdnů, jejich socializace ještě není zdaleka ukončena. Potřebují kontakt se stejně starými kočkami, se kterými si mohou hrát, zápasit a mazlit se. Kočky se tak učí důležitým způsobům chování, aby mohly vyrůstat šťastné a zdravé.
V případě, že zvíře vyrůstá o samotě a nemůže uspokojit svou potřebu interakce se stejně starými koťaty, mohou se u ní místo toho projevit problémy s chováním. Chlupáč vás například bude zkoušet vyzývat k hravým soubojům, které běžně praktikuje se svými soukmenovci. To bývá zpravidla bolestivé a páníčci toto chování interpretují jako agresivní.
Pamatujte, že dospělé zvíře nemusí být vhodným partnerem pro malé kotě. Může totiž vyžadovat více klidu. Vždy si proto promyslete, zda je pořízení druhého mazlíčka dobrý nápad. Dbejte následně také na to, jak seznámit dvě kočky.
3. Dvě kočky = dvakrát více práce
Pokud mazlíčka chováte pouze v bytě, bude vás to stát spoustu práce. Běhání po zahradě, šplhání po stromech a honění myší – nic z toho není možné, pokud kočku držíte doma. Je na vás, abyste jí vytvořili vhodné prostředí s kočičími stromy, škrabadly a spoustou příležitostí ke hře. Prolézačky pro kočky však nesmí být jedinou možností, jak mazlíčka můžete zabavit. I přesto, že kočky hodně spí, stejně se začnou nudit, pokud budou trávit celý den samy.
Pokud máte v domácnosti dvě kočky, tento problém možná řešit ani nemusíte. Vaše kočky si mohou hrát a mazlit se navzájem, navíc se nebudou cítit tak rychle osaměle. Nemusíte se pak cítit provinile, když je ve výjimečných případech necháte přes noc samotné. Samozřejmě vždy s dostatkem krmiva a vody. Chovat dvě kočky v bytě je mnohdy snazší, než vychovávat jednu.
4. Kočka je šťastná jako jedináček
Zvířata nám bohužel nedokážou říct, když se necítí dobře. Váš mazlíček může vypadat spokojeně a uvolněně, zatímco ve skutečnosti tiše trpí, uzavírá se do sebe a spí. Další možné následky se mohou objevit až později – nečistotnost, škrábání tapet nebo dokonce agresivní chování vůči člověku. Kontakt s vámi nebo jiným domácím zvířetem, například psem, nenahradí socializaci s mazlíčky stejného druhu. Koneckonců vy i váš pes mluvíte zcela jiným jazykem než malí tygříci. Pes a kočka v bytě si proto mohou, ale nemusí rozumět.
Existují i kočky, které jsou čistě samotářské. Například pokud nebyly (jako koťata) dostatečně socializovány, protože byly příliš brzy odděleny od vrhu. Stejnou situaci můžete řešit v případě, že máte starší kočku, která žila dlouho sama. Socializace pak může být riskantní. Taková zvířata jsou často šťastnější sama, a měli byste je tedy chovat odděleně. Přesto můžete socializaci vyzkoušet. Mnoho domácích koček s novým parťákem rozkvete.
5. Kočka nevychází s ostatními kočkami
Možná měla vaše kočka v minulosti problémy se sousedovou kočkou. Nebo jste dokonce zkoušeli chovat dvě kočky nebo kočku a kocoura v bytě a nefungovalo to. To ale nemusí nutně znamenat, že je vaše kočka samotářka. Nové zvíře je vždy vnímáno jako vetřelec. Zvláště pokud jste svou kočku dlouho chovali jako jedináčka, budete při socializaci potřebovat hodně trpělivosti. Většina chlupáčů potřebuje čas, aby si na sebe navzájem zvykla. Pamatujte, že je zcela normální, když dojde zpočátku k nějakým „hádkám“. Změna chování kočky je proto normální. Teprve asi po třech měsících budete moci s jistotu říci, zda si vaši chlupatí přátelé vzájemně vyhovují, nebo spolu nevychází.
Je také důležité, abyste kočkám zajistili dostatečný prostor pro společné žití. Budete tak mít větší jistotu, že socializace a klimatizace kočky v novém domově a bude probíhat bez velkého stresu. Vhodný prostor vám také umožní chovat kočky pohromadě trvale. Obecně platí, že na jednu kočku by měl připadat alespoň jeden obytný prostor. Samozřejmě je ale lepší mít k dispozici více místností.
Pokud se (i přes tyto náležitosti) socializace nepodařila, není to ještě jasný důkaz toho, že je vaše zvíře šťastnější jako jedináček. Vždy totiž záleží na správném výběru druhého mazlíčka. Zda je pro vašeho čtyřnohého parťáka vhodnější hbitý, klidný, dominantní nebo plachý kočičí spolubydlící, záleží na individuální povaze vašeho zvířete.
