Co se děje se psem při intoxikaci vodou?
V momentě, kdy pes v krátkém časovém úseku přijme více vody, než by měl, začne obsah sodíku v těle klesat. V důsledku toho dojde ke zpomalení produkce moči a čtyřnohý přítel proto nemůže sám vylučovat vodu. Zároveň však má větší žízeň. Buňky, ve kterých je voda uložena, totiž otékají a způsobují tak nadměrný tlak, a to například v hlavě.
Tento tlak pak může vést k neurologickým poruchám a otoku mozku. Kromě toho začnou psovi otékat také plicní sklípky. A pokud zvíře nedostane včasnou pomoc, může být dokonce ohroženo na životě.
Jak na první pomoc?
Myslíte si, že se váš pes opravdu hodně napil? V tom případě mu vodu raději odeberte a počkejte, až tělo přebytečnou vodu vyloučí močením. Pokud se stav psa zhorší a vy vidíte, že sám nemočí, okamžitě vyhledejte veterináře. Mezitím můžete vašemu čtyřnohému kamarádovi nabídnout slané tyčinky, které srovnají elektrolyty a pomohou ledvinám vyloučit přebytečnou vodu.
Jak otravě vodou u psa předcházet?
Chcete se svým psem vyrazit k vodě? Nezapomeňte ho pozorně hlídat a dělat pravidelné přestávky. Pro odpočinek vyhledejte místo ve stínu. Kontrolujte také stav psa. Močí pes normálně? Nebo má nadměrnou žízeň, která se vám zdá neobvyklá? Pak zpozorněte.
Běžný denní příjem tekutin by měl být přibližně 100 ml vody na kilogram tělesné hmotnosti. To znamená, že pes o hmotnosti 10 kg by neměl vypít více než litr vody denně. Tato hodnota je ale hrubým vodítkem. Množství vody se může lišit v závislosti na mnoha parametrech, jako je například venkovní teplota, fyzická aktivita nebo typ krmiva. Zpravidla platí, že pes, který dostává suché krmivo, pije téměř dvakrát více než pes, který je krmený mokrým krmivem.
A jakým psům hrozí největší riziko intoxikace vodou? Extrémně opatrní byste měli být především u menších psů, štěňat a psů s malým množstvím tělesného tuku. Ti totiž mají v porovnání s většími psy méně kilogramů, a proto mají větší problém s kompenzováním nadměrného příjmu vody.
Jak poznat intoxikaci vodou?
Mezi nejčastější příznaky patří:
- závratě,
- slabost,
- bledé sliznice,
- rozšířené zornice,
- neschopnost močit,
- neklid a únava,
- porucha vědomí či dokonce bezvědomí,
- zvýšené slinění
- nevolnost a zvracení,
- nafouklé břicho,
- křeče
- a nechuť k jídlu.
Nezapomeňte ovšem, že všechny tyto příznaky se nemusí objevit ve stejnou chvíli. Některé z nich můžete pozorovat až s mírným odstupem času, jiné se vyskytnou izolovaně. Pokud se vám stav vašeho psa nezdá, dejte na svůj instinkt a okamžitě ho vezměte k veterináři. Vy znáte svého psa nejlépe a poznáte, kdy není ve své kůži. A pamatujte, že vždy je lepší veterináře navštívit, než zareagovat příliš pozdě.
Čas na vodní radovánky
Vodních radovánek se svým psem se ale v horkých letních měsících rozhodně nevzdávejte. Mějte však na paměti několik zásad a nenechávejte psa příliš dlouho aportovat, plavat, nebo si hrát se zavlažovačem. Nezapomeňte dělat pravidelné přestávky, psa hlídejte a na větší výlet si pro jistotu přibalte do tašky slané sušenky.
Čas u vody si se svým psem na 100 % užijte a nechte se strhnout jeho nadšením ze společných zážitků.
Zajímá vás, jak ochladit psa v horkém letním počasí? Přečtěte si náš článek.
Autorka článku: Kristina Ziemer-Falke
Kristina Ziemer-Falke je certifikovanou trenérkou psů a poradkyní v oblasti chování z Veterinární komory Šlesvicka-Holštýnska a Messerliho výzkumného institutu Univerzity veterinární medicíny ve Vídni. Má také mnoho dalších kvalifikací a specializací a je členkou výběrové komise Dolnosaské veterinární komory pro certifikaci trenérů psů.
Spolu se svým manželem Jörgem Ziemerem založila výcvikové středisko Ziemer & Falke, kde již mnoho let s velkým srdcem, nadšením a kompetencí školí psy po celém Německu a nabízí mnoho dalších výcvikových kurzů. Mnozí Kristinu znají také jako úspěšnou autorku odborných knih pro cvičitele a majitele psů a z článků v populárních psích časopisech.
