
V Americe se psí frisbee provozuje od roku 1974, ale do Evropy se tento sport dostal až v roce 1997. Psí frisbee je tedy v Evropě stále poměrně mladým sportem. Já sama se tomuto skvělému sportu věnuji od roku 2001 a stále jsem jeho nadšencem. Krása psího frisbee spočívá v tom, že k němu nepotřebujete mnoho vybavení a že si ho snadno se svým páníčkem osvojí každý pes.
Vše, co potřebujete, je louka, frisbee přiměřené velikosti vašeho psa a základní znalosti, abyste se svým psem mohli tento sport provozovat zdravě a šetrně. Tyto základní znalosti můžete získat na víkendovém semináři, po jehož absolvování můžete rovnou začít trénovat. Jedinou podmínkou je, aby byl váš pes zdravý, máte-li v plánu do cviků zařadit i skoky.
Obecně platí, že by psi měli skákat až v dospělosti, tj. od 16/18 měsíců věku. V prvních krocích lze skoky zcela vynechat a soustředit se na práci s kutálejícím se frisbeem po rovné zemi. Pro většinu psů je totiž zpočátku obtížné chytit disk ze vzduchu. Pokud se psovi podaří frisbee zvednout během kutálení, můžete přejít ke krátkým nízkým hodům.
V „dogfrisbee“ je mnoho různých triků, které si můžete na základě vašich schopností a souhry s vaším psem zařadit do repertoáru. Jako například "Motýlek", při kterém se talíř otáčí kolem své osy, skoky přes tělo páníčka, výskoky z těla páníčka a mnoho dalších cviků, které nikdy neomrzí vás, ani vašeho psa.
Jak sportovně náročný váš trénink bude, záleží jen na vás a vašem psovi. Zda do sportu zařadíte "cviky na zemi", jako například tzv. „Bridgevault“ kdy pomocí svého těla uděláte pro svého psa překážku ve formě mostu, záleží pouze na vás. Existuje také mnoho cviků, při kterých nemusíte být tak atleticky zdatní, jako jsou tunel mezi nohama a mnoho různých způsobů házení frisbee. Proto mohou i vozíčkáři a lidé, kteří již nemohou například klečet na zemi nebo rychle běhat svého psa dobře fyzicky zaměstnat.
Frisbee je týmový sport, při kterém váš pes spolupracuje s vámi a nehoní se jen za vším, co létá. Tento sport totiž může ze psa udělat blázna do frisbee a spíše ho ještě více nabudit, než aby si nevyužitou energii smysluplně vybil. Abyste tomu předešli, je nutné, aby byl sport spojen s pravidly a abyste se na nich se psem společně dohodli. Neházejte bez rozmyslu jeden disk za druhým. Váš pes by neměl rozhodovat o tom, kdy poletí další frisbee, ale poslouchat vaše povely a spolupracovat s vámi.
Ben, můj první pes, se kterým jsem frisbee cvičila, byl bývalý tulák s neuvěřitelnou energií a silným loveckým instinktem. Benovi se několikrát povedlo ulovit králíka, z čehož jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená. Po několika měsících psího frisbee jsem se ale mohla s Benem projít po louce, aniž by se rozběhl za zajíci. Měl oči jen pro mě.
Tento sport ukázal, že mnoho jeho nežádoucích projevů chování bylo způsobeno tím, že byl jednoduše nedostatečně vytížen. Díky tomuto sportu se mi podařilo přesměrovat jeho loveckou vášeň na něco, co bavilo nás oba. Díky našemu společnému koníčku pro mě Ben už nebyl jen náročným psem, ale naopak jsem se mohla přesvědčit o jeho fyzických zdatnostech a talentu.
Díky Benovi jsem pochopila, jak cenný a důležitý je pro vztah člověka a psa společný koníček, a po mnoho let jsme na soutěžích dokazovali, že se tento sport dá provozovat i naprosto šetrným způsobem! Na soutěžích se totiž nehodnotí pouze výkon psa, ale také sehranost s jeho páníčkem a páníčkovy hody kotoučem. Záleží na každém týmu, zda se pro soutěže rozhodne, nebo ne. Tento sport lze stejně snadno provozovat jako koníček na vlastní zahradě. Hlavní je, aby se lidé a psi spolu dobře bavili!
Je třeba mít na paměti několik věcí, aby sportování se psím frisbee neohrozilo zdraví vašeho psa. Zde je několik tipů:
Autorka článku: Karin Actun
Karin Actun se se svým psem věnuje psímu frisbee jako sportu již od roku 2001. Spolu s ním se v tomto sportu stala světovou mistryní, šestinásobnou mistryní Německa a šestinásobnou mistyní Evropy. Od roku 2002 předává své znalosti a zkušenosti v psím frisbee pomocí seminářů dál po celé Evropě.