Zaregistrujte se a získejte spoustu zákaznických výhod!
Asi se shodneme na tom, že by váš pes měl dostávat to nejlepší krmivo. Určitě totiž chcete, aby váš mazlíček jedl to, co ho zasytí a co mu chutná. Ale také to, co ho udrží fit po celý život. Možná si říkáte, co může být přirozenějšího než podávat masožravcům krmivo s vysokým obsahem masa. Jak je to ale ve skutečnosti? To vám prozradíme v našem článku.
Pokud se na maso podíváme z vědeckého hlediska, jde o čistou kosterní svalovinu. Všechny další části jatečně upraveného masa pod tento pojem tedy nespadají. Pod maso neřadíme ani vnitřnosti, jako jsou plíce, játra nebo srdce, které jsou však pro naše psy z nutričního hlediska velmi cenné. Tyto části se řadí mezi vedlejší produkty živočišného původu.
Maso je vysoce ceněnou krmnou složkou. Má totiž optimální složení aminokyselin pro psy. Aminokyseliny jsou – zjednodušeně řečeno – součástí biologických stavebních kamenů každého těla. Jsou to malé molekuly, které v těle tvoří větší molekuly – tedy proteiny a bílkoviny. A bez bílkovin by pes zkrátka nemohl žít. Struktura aminokyselin v mase hraje zásadní roli v tom, jak je maso pro psa hodnotné. Čím lépe vyhovuje potřebám psa, tím méně „metabolického odpadu“ vzniká.
Maso – tedy kosterní svalovina – však podlévá různým výkyvům kvality. Struktura aminokyselin proto není vždy optimální. Pro ilustraci: žvýkací sval býložravce je velmi silný, je totiž protkaný šlachovitými vlákny pojivové tkáně. Skopové maso tedy může být někdy velmi tučné. Naopak svíčková se skládá téměř výhradně ze svalových vláken. A to vše je maso. Existují proto velké rozdíly v kvalitě, které se odráží i na stravitelnosti. Právě z toho důvodu váš pes potřebuje v celkové krmné dávce větší množství lehce stravitelného masa než masa horší kvality.
Abyste mohli posoudit, zda podáváte psovi dobrou či špatnou výživu, musíte vždy zvážit obě strany. Na jedné straně složky potravy a na druhé organismus, který je využívá.
Živočichy obvykle dělíme na býložravce, všežravce a masožravce podle jejich stravovacích návyků. Například koně a skot patří mezi býložravce, prasata a medvědi mezi všežravce a kočky a vlci jsou masožravci, tedy klasičtí predátoři. A pes? Na první pohled je to samozřejmé – vlci jsou přece předky psů. Platí tedy vzorec masožravec = vlk = pes?
To by bylo příliš jednoduché. Vývoj od divokého vlka k domácímu psovi totiž trval tisíc let. A během této doby se změnil také trávicí trakt. Na první pohled se vám možná nezdá rozdíl mezi bíglem a vlkem tak zřejmý. Vědci však v rozsáhlých výzkumech zjistili, že existují i poměrně značné rozdíly v trávení. Pes domácí má na rozdíl od vlka například mnohem lépe fungující enzym na trávení škrobu.
Enzymy jsou složité molekuly, které usnadňují metabolické reakce. Genetický kód každé bytosti přitom určuje, které enzymy může její organismus produkovat. A tento kód se v průběhu evoluce od vlka k psovi změnil. Pes má tedy evoluční výhodu – dokáže trávit škrob. První psy lidé nekrmili masem, protože jej chtěli sami konzumovat. Psi proto dostávali spíše škrobové krmivo, bez kterého se lidé mohli obejít – například chléb obsahující obiloviny. Psi, kteří je díky enzymu dobře snášeli a trávili, měli tak z dlouhodobého hlediska před ostatními výhodu.
To, co vědci doposud složitě vysvětlovali, je ve skutečnosti zcela jednoduché. Pes není čistý masožravec, má spíše blízko k všežravci. Tím pádem může, nebo dokonce musí, jíst i něco jiného než maso. Vždyť i vlk žere vnitřnosti, žaludky a střeva (někdy i s obsahem) své kořisti. Jeho stravu ovšem doplňují také ovoce a bobuloviny. To znamená, že i masožravec toho sní ve skutečnosti mnohem více.
Pamatujte proto na to, abyste nenechali zmást různými definicemi pojmu „maso“ uvedenými na obalu krmiva. Ve slově „masožravec“ můžeme „maso“ nahradit spíše „kořistí“. Na obalu krmiva se ale píše „kosterní sval“.
Lidé často vedou vášnivé diskuze o tom, k čemu jsou vlastně obiloviny v krmivu dobré a zda v něm vůbec mají mít své místo. Mezi obiloviny řadíme například oves, proso, kukuřici, pšenici, ječmen, žito a rýži. Obiloviny obsahují velké množství sacharidů – zejména škrobu, díky kterým mají psi více energie. Na druhou stranu mají nízký obsah bílkovin, obsahují však mnoho vitamínů.
Pes je „kořisťožravec“ se sklonem k všežravosti. Má dokonce aktivní enzym pro trávení škrobu. Pamatujte, že obilná zrna se přirozeně nacházejí také v trávicím traktu kořisti. To má pro predátora tu výhodu, že ho může pozřít už předtrávený. Podobného účinku ale dosáhnete také tím, když krmivo pro psa lehce ohřejete. Krmivo se tak trochu rozloží a pes lépe stráví důležité složky.
Naopak syrové celozrnné krmivo pes tráví hůře. Na druhou stranu mnohé obiloviny, jako jsou například ovesné vločky, jsou velmi dobře stravitelné, protože jsou při výrobě vystaveny teplu a tlaku. A podobně vypadá také zpracování obilovin v suchém a mokrém krmivu. Při výrobě se obiloviny totiž zahřívají, a proto jsou pro psa lépe stravitelné.
Obiloviny s vysokým obsahem sacharidů pomáhají dodávat potravinám potřebnou energetickou hodnotu. Současně se tak předchází trvalému nadbytku bílkovin, který by mohl zatěžovat metabolismus ledvin a jater. To by mohlo také způsobit rozvoj alergií.
A když už mluvíme o alergiích, rádi bychom zmínili, že řada lidí považuje obiloviny za spouštěče alergií, a proto je svým mazlíčkům ani nepodává. Jak alergie vlastně vznikají a co je vyvolává? Větší riziko výskytu alergií způsobují především střevní onemocnění. Pokud má pes ve střevech zánět, mohou přes střevní stěnu procházet nestrávené části potravy a přijít tak do kontaktu s imunitním systémem. Nadměrná imunitní reakce následně způsobí alergii.
Je důležité si uvědomit, že nezáleží na tom, zda požité částečky potravy pocházejí z obilovin, masa, ryb, zeleniny nebo potravinových roztočů. To také vysvětluje, proč psi s alergií mnohdy reagují na několik složek potravy najednou.
Psi s alergií jsou vlastně nemocní. Obvykle reagují na bílkoviny v potravinách, které mohou pocházet jak z hovězího masa, tak například například z ovsa nebo jiných krmných složek. Takoví psi pak potřebují speciální krmivo, které je přizpůsobeno individuálním potřebám s ohledem na jejich onemocnění. Obilí tedy samo o sobě alergii nezpůsobuje. Zdravé psy proto můžete krmit obilím po celý život, aniž by trpěli jakýmikoli nepříznivými účinky.
Na to, zda je vysoký obsah masa v krmivu pro psy nezbytný a jak vysoký by měl vlastně být, má vliv mnoho faktorů. Patří mezi ně věk, vývojový a zdravotní stav a úroveň aktivity konkrétního psa. Zvážit byste však měli také to, jaká další krmiva bohatá na bílkoviny jsou součástí krmné dávky. Jednou z těchto potravin jsou například ryby. Pokud je psovi do krmiva přidáváte, množství masa může být menší.
Mladý pes, který roste, potřebuje hodně aminokyselin. Díky tomu bude mít dobrou stavbu těla a bude schopný si produkovat vlastní bílkoviny. Proto je pro jeho organismus dobrý vysoký obsah masa v krmivu. Celkový poměr by však měl být lehce stravitelný a především bohatý na bílkoviny.
Starý pes maso tolik nepotřebuje. Naopak: příliš mnoho masa a velké množství pro něj nevyužitelných bílkovin by mohlo negativně ovlivnit funkci jater a ledvin. Pro takového psa je zvláště cenný enzym pro trávení škrobu. Je to proto, že potřebnou energii může lépe získat ze sacharidů obsažených v obilovinách nebo bramborách, které odlehčí jeho metabolismu.
Při výběru krmiva proto dbejte na to, abyste pouze slepě nenásledovali trendy. Místo toho přistupujte k potřebám svého psa vždy individuálně. A pokud si nejste výběrem správného krmiva jistí, rádi vám poradíme.