Pořízení druhého psa: Dobrý, nebo špatný nápad?
Žijeme v době, kdy je stále populárnější mít dva a více psů. Jakmile si totiž pořídíte jednoho čtyřnohého parťáka, dřív nebo později si začnete pohrávat s myšlenkou na pořízení druhého psa. Pokud se chcete pustit do experimentu s druhým chlupáčem, měli byste si předem ujasnit několik otázek. Budete tak mít větší jistotu, že vše dobře dopadne. Koneckonců by druhý pes měl být obohacením pro celou domácnost.
Jaké byste měli mít požadavky na druhého psa?
Hlavním předpokladem je, že by váš první pes měl být sociálně kompatibilní. Co to ale znamená? Pokud váš čtyřnohý parťák dobře vychází s dalšími psy ve výběhu, psí škole nebo v běžném životě, automaticky to neznamená, že bude dlouhodobě tolerovat druhého chlupáče v domácnosti. Z toho důvodu byste se měl zaměřit na posílení sociální vazby mezi vámi a vaším psem. Jakou roli hraje pes ve vašem životě? Je to partner, náhrada za děti nebo spíše přítel? Možná si teď říkáte, co to má společného s druhým psem. Poměrně hodně. Čím důvěrnější totiž máte s mazlíčkem vztah, tím obtížnější může být přijetí dalšího člena rodiny. Dva psi v domácnosti by pak mohli být problémem.
Můžete se také setkat s tím, že na sebe budou mazlíčci žárlit. A to může skončit nepříjemnými konflikty. Mnoho lidí následně řeší problém, že se dva psi v domácnosti rvou. Položte si otázku, jaký má váš pes vztah k základním věcem, jako jsou například oblíbené hračky, krmivo, voda, pelíšek nebo třeba vaše zahrada? Chrání je před lidmi nebo jinými psy? Pak byste se měli mít na pozoru. Mohlo by totiž dojít k rozporům.
To však neznamená, že byste měli druhého psa automaticky zavrhnout. Jen nezapomeňte na správný management. Měli byste především zajistit, aby byli spokojeni oba chlupáči. A to tak, aby první pes mohl mít to, na co je zvyklý, a aby nový psí kamarád mohl mít nějaká práva – například se bez problému najíst, aniž by se obával vašeho prvního psa. Způsob, jak skamarádit dva psy, nebo jak spřátelit dvě feny, proto rozhodně nepodceňujte.
Pamatujte na to, že v již fungující sociální skupině dojde s příchodem nového člena pravděpodobně ke změně denní rutiny a postavení v rodině. Pes ale na rozdíl od lidí nemá „představu spravedlnosti“. Co to znamená? Například to, že váš pes byl v domácnosti první, a proto má možná jiná práva než nový přírůstek. Myslete spíše na to, že nový pes automaticky nezačne klást své potřeby stranou. Když mluvíme o adaptaci, máme na mysli to, že se potřeby psa denně utvářejí ve vztahu k vnějším podnětům. A to následně vede k určitým projevům chování. Velmi zjednodušeně řečeno – pokud se pes A dozví, že pes B je důležitý a že chce kost (nebo třeba dentální hračku), ale pes A nepovažuje kost za příliš lákavou, pravděpodobně ji v klidu přenechá psovi B. Pes B se tak může chovat, jak chce. Dva psi nebo dvě feny v domácnosti se to naučí velmi rychle. V každé situaci s novým zdrojem toto chování však bude mít jiný výsledek.
V jakém věku by měl být nový čtyřnohý přítel?
Pokud si chcete pořídit dospělého psa, budete mít výhodu, pokud budete znát jeho minulost. To vám pomůže dobře odhadnout, zda pes zapadne do vašeho životního stylu. Lépe také přijdete na to, jak zvyknout psa na nový domov, nebo jak sblížit psy.
Můžete spolu vyrazit na procházku. Díky tomu zjistíte, zda je mezi vámi ta správná chemie. Pokud je to možné, zkuste se psem trávit více času v různou denní dobu, a vyzkoušejte si také, jak vodit dva psy na vodítku. Stejně jako lidé mají i psi různé zvyklosti v závislosti na náladě, úrovni stresu nebo počasí.
A co štěně?
Možná jste uvažovali spíše nad tím, že byste si pořídili štěně. Štěňata ale dokážou pořádně zamíchat zajetým režimem. To může být samozřejmě zábavné, ale často to znamená spíše více práce. Malé pejsky totiž napadá více nezbedností než dospělé psy. Denní režim, na který jste byli doposud zvyklí, se náhle změní. A často se také můžete rozloučit s obvyklou dobou odpočinku a spánku. Štěně potřebuje hodně pozornosti i správný výcvik. A může se stát, že budete mnohdy balancovat na hraně. Váš první pes totiž může začít vyžadovat to, na co byl zvyklý – čas strávený s vámi. V takovém případě je proto důležitá organizace času. Myslete také na to, jak seznámit psa se štěnětem. A snažte se o to, aby zvolený způsob vyhovoval všem účastníkům.
Uvědomte si také, jak se vám povedla výchova prvního psa. Pamatujte, že štěně může převzít vzorce chování, které se snažíte svého psa už nějakou dobu odnaučit. Chlupáči se totiž učí také napodobováním. A je rozdíl, jestli na vás při přivítání skočí jeden pes, nebo rovnou dva.
Vytvořte optimální podmínky pro pozitivní adaptaci
Pokud jste si vybrali psí rasu, která je zpravidla přátelská a společenská jak k lidem, tak psům, neberte to jako samozřejmost. Myslete na to, že to automaticky neznamená, že se pes bude chovat stejně i u vás doma. Chování se totiž vždy přizpůsobuje danému prostředí. Pes se zásadně změní, když dlouhodobě opustí své známé prostředí. Naučí se také něco nového. Samozřejmě ale můžete být klidnější, pokud má pes z předchozího života dobré zkušenosti. To se totiž odráží v jeho chování. A vy byste měli dbát na to, aby to tak zůstalo. Nová pravidla má smysl zavést okamžitě. Důsledné dodržování pravidel vám pomůže navázat dobrý vztah se svým psem. A má dopad také na to, zda (a jak) se snesou dva psi.
Budete mít výhodu, pokud v novém domově nabídnete psovi podobné hodnoty, na které byl zvyklý. Například pokud předchozí majitelé se psem rádi společně sportovali, je dobré, když v tom budete pokračovat. Určitě také uvítáte, když se pes v minulosti naučil zůstávat doma sám. To oceníte například v momentě, kdy si mazlíčka nemůžete vzít s sebou do práce.
Rozhodně si však nepořizujte druhého psa jen proto, že váš první mazlíček neumí trávit čas v bytě sám. V takovém případě byste ze všeho nejdříve měli zjistit příčinu. Nezapomeňte se také obrátit na speciálního poradce, který vám s chováním a výcvikem psa poradí. A to ještě dříve, než si domů přinesete nový přírůstek.
Autorka článku: Kristina Ziemer-Falke
Kristina Ziemer-Falke je trenérka psů, která se zabývá také jejich chováním. Působí nejen ve Veterinární komoře Šlesvicka-Holštýnska, ale také na Messerliho výzkumném ústavu Univerzity veterinární medicíny ve Vídni. Má také mnoho dalších kvalifikací a specializací a je členkou zkušební komise Dolnosaské veterinární komory pro certifikaci trenérů psů.
Spolu se svým manželem Jörgem Ziemerem založila v Německu výcvikové středisko Ziemer & Falke, ve kterém již mnoho let pořádají výcvikové kurzy pro psy. Mimo to je Kristina Ziemer-Falke rovněž úspěšnou autorkou odborných knih a populárních článků v odborných psích časopisech, které mají v oblibě jak trenéři, tak majitelé psů.
