Dlouho očekávané jaro je tady! S denními teplotami nad 10 °C a bez nočních mrazů přichází teplé období roku. Spolu s nárůstem teplot se ale aktivují i klíšťata. Je všeobecně známo, že tito paraziti přenášejí různé nemoci. V tomto článku se zaměříme na jednu z nich – babeziózu u psa, známou také jako psí malárie nebo piroplazmóza. Kolem tohoto onemocnění koluje mnoho neúplných a přehnaných informací. Rádi bychom vám proto přehledně vysvětlili, co je opravdu důležité, a co jsou spíše mýty.
Nemoc vyvolávají jednobuněční parazité rodu Babesia, kteří se vyskytují v různých variantách a jsou specializovaní na svého hostitele. U psů jsou nejčastější druhy Babesia canis, Babesia gibsoni a Babesia vogeli. Rozlišujeme tzv. velké (B. canis, B. vogeli) a malé babézie (B. gibsoni). Zvláštností těchto parazitů je schopnost přenášet se už v těle klíštěte na jeho potomstvo. To znamená, že infekční nejsou jen dospělá klíšťata, ale i jejich vývojová stadia – tzv. nymfy – mohou babeziózu přenášet.
Ještě nedávno byla babezióza psa považována za nemoc, kterou si pes mohl přivézt pouze z dovolené, například ze Středomoří. Dnes už to neplatí – i v Česku, Německu a dalších evropských zemích se pes může snadno nakazit klíštětem. Příčiny jsou tři:
Hlavními přenašeči jsou klíště lužní a klíště psí. Aktivní jsou především mezi březnem a květnem. Vzhledem k jejich preferenci pro určité prostředí se infekce babeziózou objevují hlavně v tzv. endemických oblastech, kde se nemoc vyskytuje opakovaně. Klíště přenáší parazity při sání krve, ale k infekci dochází obvykle až po 24 hodinách od přisátí.
Další možností přenosu je krevní transfúze z nakaženého psa. U malých babézií bylo také prokázáno, že se infekce může přenést z matky na štěňata. Kromě babeziózy u psa mohou pak klíšťata přenášet i jiné nemoci, které se dříve považovaly za exotické, např. ehrlichiózu a anaplazmózu.
Parazité napadají červené krvinky a způsobují jejich destrukci. To vede nejen k problémům s transportem kyslíku, ale také k riziku selhání ledvin u psa a selhání jater u psa. I když pes infekci překoná, v těle často zůstávají zbylí původci a pes se stává tichým přenašečem. Klíště, které se na takovém psovi přiživuje, může infekci dále šířit.
První příznaky se objevují zhruba 5–7 dní po kousnutí klíštětem. Pokud má pes horečku, je malátný, nejí, má bledé sliznice a celkově působí velmi unaveně, může jít právě o babeziózu.
Dalším typickým znakem je u psa tmavá moč, žluté sliznice a pokožka. V těžkých případech se může objevit i vodnatelnost břicha. Pokud jsou zasaženy nervy, může dojít k ochrnutí či záchvatům.
Bez léčby bývá průběh akutní a babezióza psa často končí smrtí během 2–5 dnů po nástupu příznaků. Jak těžký průběh bude, záleží na kondici psa a typu babézie.
Při podezření na infekci (na základě příznaků, pobytu v rizikové oblasti apod.) se provede krevní test. Protilátky lze zjistit od 10. dne po nákaze. Pomocí PCR testu je možné prokázat genetický materiál parazita a určit, zda jde o velkou nebo malou babézii. Další možností je mikroskopické vyšetření krevního nátěru – včasný odběr krve a rychlá reakce výrazně zlepšují šance psa na uzdravení.
Léčba závisí na konkrétním typu babézie a stavu psa. Například infekce B. vogeli se léčí lékem imidocarb. Pokud se u psa objeví výrazná chudokrevnost, může být nezbytná krevní transfúze. Váš veterinární lékař podle situace rozhodne, zda léčbu provede sám, nebo vás odešle ke specialistovi.
Dříve se doporučovalo vyhýbat se endemickým oblastem, zejména na jih od Alp. Dnes už se ale klíšťata přenášející babeziózu vyskytují i u nás. Nejlepší prevencí je proto ochrana před klíšťaty. Nabídka přípravků – tablety, spot-ony nebo obojky proti klíšťatům – je široká a každoročně se rozšiřuje. Výběr konkrétního přípravku je individuální.
Doporučení: pokud si nejste jisti, poraďte se s vaším veterinářem, jak chrání své vlastní psy. Pomoci může i denní a důkladné prohlížení srsti, protože i velmi malá klíšťata – nymfy – dokážou přenést babeziózu psa během 24 hodin.
Mimochodem – i lidé mohou být infikováni, ale pouze druhy Babesia divergens a Babesia duncati.
Autor článku: Sebastian Goßmann-Jonigkeit
Veterinární lékař Sebastian Goßmann-Jonigkeit působí od roku 2012 jako praktický veterinář pro malá zvířata v Engelskirchenu u Kolína nad Rýnem, kde vede praxi společně se svou manželkou. Specializuje se na zubní medicínu psů a koček, a nejlépe se cítí mezi dentálním rentgenem a chirurgickými zákroky. Ve volném čase se věnuje blogování na Facebooku a Instagramu.
Tento článek si neklade nárok na úplnost, slouží jako přehled informací z odborných zdrojů. Pro další dotazy je vám k dispozici váš veterinární lékař.